Historie PDF Tisk Email

České Meziříčí se nachází ve zvlněné rovině pod Orlickými horami mezi řekami Labem, Metují a Orlicí. Odtud název. Sama obec leží na řece Dědině (dle nového opraveného pojmenování), do které se vlévá Zlatý potok, přitékající od Opočna.

 

Archeologické doklady o existenci lidí v prostoru obce a jeho okolí sahají hluboko do minulosti. Patří mezi ně nálezy hrubě opracovaných křemenů, nalezených na svazích Bílého kopce a na Vrtáčku. Valounové škrabadlo ze zkamenělého dřeva, nalezené archeologem a geologem Karlem Žeberou na Bílém kopci, se řadí mezi nejstarší nálezy tohoto druhu v Čechách.

Vlastní obec začali naši předkové budovat v bažinaté a lesnaté krajině koncem 13. století u brodu přes Zlatý potok na odbočce důležité kladsko-polské zemské stezky, směřující k hradu Opočen a dále k trhové osadě Leštná (dnešní Dobruška). Uprostřed rozsáhlého královského lesa na lesní mýtině byla saskými kolonisty založena osada Králův Les (Cungeswald), jež je prvně připomenuta r. 1300. V roce 1352 se objevuje český název Mezrziecz současně se zmínkou o kostele sv. Kateřiny (patronka vozků a kolářů - v souvislosti s umístěním obce na obchodní stezce.

Kostel sv. Kateřiny

Zhruba uprostřed obce při silnici stojí zdaleka viditelná výšková dominanta obce - farní kostel sv. Kateřiny. První zmínka o plebanii (faře) pochází z roku 1352, v roce 1384 je uváděna v seznamu desátků, vypsaných pro krále Václava, ale první, původně dřevěný kostel byl v obci postaven zřejmě již kolem roku 1300. Kostel byl od husitských válek do roku 1642 utrakvistický, potom po dva roky opuštěn a od roku 1626 do roku 1630 náležel duchovní správou do Přepych, kde sídlil tehdy jediny katolický kněz na opočenském panství.

 

V roce 1748 byl starý dřevěný kostel, hrozící již spadnutím, rozbořen a Rudolfem hrabětem Colloredem postaven nový. Dle farní pamětní knihy byl základní kámen k novému kostelu položen 8. 9. 1748 a novostavba byla posvěcena 25. listopadu 1752.

 

Vnitřní výzdoba, hlavní otlář, kazatelna a zařízení jsou barokní, zhotovené současně se stavbou. Figurální výzdoba oltářních soch (sv. kateřiny a Barbory) a kazatelny z roku 1755 je dílem královehradeckého řezbáře Františka Deckera. Původní cínová křtitelnice z roku 1558 s českým nápisem byla roku 1796 prodána a za utržené peníze byl pořízen postranní oltář sv. Jana Křtitele, zhotovený týž rok řezbářem Bartošem z Dobrušky. Uprostřed Kostela se pod dlažbou nalézá velká krypta, v níž jsou pohřbeni někteří meziříčtí faráři.

 

Barokní kostel patří k nejkrásnějším stavbám venkovské církevní architektury v kraji. Byl opraven v roce 1971.


Socha Immaculata (P. Marie)

Je vzácné barokní dílo nejvýznamnějšího sochaře východních Čech, žáka M. Brauna, Františka Pacáka, z roku 1749. Stála až do roku 1832 nedaleko mostu přes Dědinu. Postavením nového kamenného mostu v roce 1942 a postupným zvyšováním silnice socha ztrácela na působivosti a byla proto přemístěna na starý hřbitov před kostelem. Socha světice stojí na trojbokovém volutovém podstavci, kolem je balustrové zábradlí. Barokní plastika působivě doplňuje exteriér českomeziříčského kostela.


 


Socha sv. Jana Nepomuckého

Tato socha je nově umístěna naproti obecními úřadu a dotváří historický střed obce. Patří k typickým svatojánským sochám. Byla zhotovena v roce 1864 královehradeckým kameníkem Martinem Ježkem.

 

Obec je rodištěm řady význačných osobností, jako byl odbojný sedlák Jakub Němeček,  jehož dům zůstal dodnes zachován, nebo královehradecký biskup Karel Otčenášek, a další.

 

České Meziříčí se nachází ve zvlněné rovině pod Orlickými horami, mezi řekami Labem, Metují a Orlicí. Odtud název. Sama obec leží na řece Dědině (dle nového opraveného pojmenování), do které se vlévá Zlatý potok, přitékající od Opočna.

 

Archeologické doklady o existenci lidí v prostoru obce a jeho okolí sahají hluboko do minulosti. Patří mezi ně nálezy hrubě opracovaných křemenů, nalezených na svazích Bílého kopce a na Vrtáčku. Valounové škrabadlo ze zkamenělého dřeva, staré 300-500 000 let, nalezené archeologem a geologem Karlem Žeberou na Bílém kopci, se řadí mezi nejstarší nálezy tohoto druhu v Čechách.
Vlastní obec začali naši předkové budovat v bažinaté a lesnaté krajině koncem 13. století u brodu přes Zlatý potok na odbočce důležité kladsko-polské zemské stezky, směřující k hradu Opočen a dále k trhové osadě Leštná (dnešní Dobruška). Uprostřed rozsáhlého královského lesa na lesní mýtině byla saskými kolonisty založena osada Králův Les (Cungeswald), jež je prvně připomenuta r. 1300. V roce 1352 se objevuje český název Mezrziecz současně se zmínkou o kostele sv. Kateřiny (patronka vozků a kolářů - v souvislosti s umístěním obce na obchodní stezce.

Významnou historickou stavbou v obci je barokní kostel sv. Kateřiny z r. 1748 postavený hr. Rudolfem Colloredem na místě původního dřevěného kostela. Kostel patří k nejkrásnějším stavbám venkovské církevní architektury v kraji. Toto se týká i vnitřní výzdoby, která je velmi bohatá. Před kostelem je socha IMMACULATA (p. Marie) od Františka Pacáka, žáka Matyáše Brauna. Vedle kostela je pak historicky cenná márnice z původního hřbitova. K obci patří bývalé tvrze Vranov a Tošov.

 

Obec je rodištěm řady význačných osobností, jako byl odbojný sedlák Jakub Němeček,  jehož dům zůstal dodnes zachován, nebo královehradecký biskup Karel Otčenášek a další.